Arménie 2008
V květnu roku 2008 jsem se svým přítelem Vlastou Pilousem navštívil Arménii. Tato země jako první na světě přijala křesťanství a její kostely z poloviny prvního tisíceletí mají nejen krásnou architekturu, ale hlavně neuvěřitelnou atmosféru ranného středověku. Arménie je již svojí geografickou polohou vedle Turecka a Iránu předurčena k nelehkému soužití s těmito islámskými mocnostmi. Dodnes je v myslích Arménů živá genocida provedená Turky začátkem minulého století a také při návštěvě většiny klášterů slyšíte pohnutou historii plnou plenění a bourání během invazí sousedních národů. Místní říkají, že arménské ženy mají dodnes kvůli tomu smutné oči.
Dnešní realita Arménie je možná více než těmito staršími událostmi poznamenána hospodářským kolapsem bývalého Sovětského svazu, jehož součástí byla Arménie na vlastní žádost od 20. let minulého století. Opuštěné továrny, které jako monokultura živily celá města.Prázdná nádraží, kde stojí rozpadající se vlaky a mezitím vším marasmem krásní lidé, kteří chtějí žít spokojený život. Potkali jsme nejen v horách nesmírně chudé lidi, kteří se s námi chtěli rozdělit o to málo, co měli, ale nikoho jsem neslyšel nadávat na svůj osud. Přál bych všem našim mudrlantům vůli a životní optimismus tohoto dějinami zkoušeného národa.
