Japonsko 2009
Japonsko je pro nás známé především jako dodavatel nejrůznějších technologií a průmyslových výrobků. Méně už je nám známá pestrá historie tohoto ostrovního státu a ještě méně jejich specifická kultura a překrásná příroda. Hlavní vliv na kulturu Japonska vedle kulturních vlivů Číny (písmo) a Koreje (budhismus) má nepochybně geografický fakt, že Japonsko je ostrovem. Japonsko nikdy nebylo obsazeno (mohutné čínské loďstvo potopila bouře) a i takový budhismus našel v Japonsku přijetí jen díky adatapci na místní podmínky. Japonci neustále hledají konsensus. Tzn. vyhýbají se konfliktu a říci někomu ne, je neslušné. Odmítnutí sice existuje, ale je nesmírně zdvořilé. My jako návštěvníci jsme byli Japonci doslova hýčkáni. Nebylo to ovšem díky službám hotelu (spali jsme ve stanu), ale v každodenním kontaktu s lidmi. Například při dotazu z jakého nástupiště jede autobus, prodavač jízdenek zavřel pokladnu a dovedl nás až na místo. Toto vození za ručičku je místním standardem, který je ze začátku pěkný, ale pak se mu jako typičtí evropští individualisté vyhýbáme. Ovšem mimo Japonsko(ostrov) všechny tyto ohledy a pravidla přestávají platit. Proto ten údiv nad válečnými zločiny za druhé světové války.
Dále je třeba zmínit japonskou vůli. Při výstupu na třetí nejposvátnější horu Japonska sopku Yake-Dake jsme potkali osmdesátileté babičky a stařečky, kteří těch 1100 výškových metrů vyšli stejně jako my! Japonci se se prostě nevzdávají. Pak se sice někteří večer za tmy téměř plazí do tábora, ale cíle musí být dosaženo. Japonský generál, který prohrál bitvu vždy hrdinně spáchal Harakiri, což bylo považováno za jedinou cestu, jak si v takové situaci zachovat čest. Po dobytí Okinawy celé vesnice skákaly z útesů do moře. Proto byli tak nemile překvapeni čínští a američtí zajatci za 2. sv. války opovržlivým chováním japonských vojáků.
A úplně nakonec bych zmínil úžasnou japonskou přírodu. Japonské Alpy, kde jsme hlavně pobývali, se podobají těm našim evropským jen na první pohled. Je zde úplně jiná vegetace, neprostupné pralesy, kde nižší patro vegetace tvoří neprostupný bambusový porost. Desítky druhů jehličnanů a hlavně různobarevné koruny listnatých stromů tvoří zvláště na podzim ideální kulisu pro fotografy přírody. Vše je doplněné vedlejšími efekty sopečné činnosti, takže když po túře sejdete z vrcholu, své unavené tělo smočíte v teplé lázni horkého termálního pramene. Nebyli by to ovšem zase Japonci, kdyby nechtěli i divokou přírodu svázat hrázemi, betonovými výztužemi proti sesuvům půdy apod. Nikde jinde jsem neviděl v horách tolik betonových přehrad a konstrukcí. Nikde jinde také není možné jet trolejbusem jako pod vrcholem pohoří Tateyama. Na druhou stranu tento smysl pro řád dal vzniknout úžasným zenovým zahradám. Tak si vyberte.
